Články - vliv na zvířata

Mobilní telefony prý zabíjejí včely

16. srpna 2011 v 20:52 | Abtou.cz
Nový výzkum obviňuje mobilní telefony, že mají na svědomí pokles včelích populací na celém světě. Švýcarský tým, který vede Dr. Daniel Favre, dokázal, že včely reagují na aktivní signál zvýšeným bzukotem a zmateným poletováním často končícím smrtí.
Experiment spočíval v tom, že pod úl byl umístěn mobilní telefon a zaznamenávány reakce včel. Včely rozeznaly příchozí a odchozí telefonát a reagovaly na něj vysokým bzukotem, který normálně doprovází rojení a v některých případech dokonce umírají. Dr. Favre věří, že se mobily podílejí na současném úbytku včelích populací.
Článek upozorňuje, že za děsivým poklesem počtu včel v minulých letech je i mnoho dalších důvodů. Pesticidy, změny v zemědělství, úbytek divokých květin, luk a divokých zahrad a smrtící paraziti.
Dr. Favre tvrdí, že "jednou z hypotéz je, že elektromagnetická pole mohou přispívat k mizení včelích kolonií na celém světě".

Indie: Vrabec domácí ohrožen elektrosmogem

15. června 2009 v 15:03 | Radomil Hradil
Podle dr. Sainudeena Pattazhyho (Indie), předsedy organizace "Kerala Environmental Researchers", ohrožuje VF EMP o frekvencích 900 a 1800 MHz populaci vrabce domácího. Toto záření může podle něj pronikat skořápkou vajíček a lebeční kostí ptáčat a poškozovat je. Mikrovlny mohou dále rušit senzorické schopnosti dospělých vrabců a dezorientovat je při navigaci a hledání potravy. Více v angličtině: http://www.dnaindia.com/india/report_alarm-bells-ring-for-the-sparrow_1264125

Rozhlasový pořad: Včely a mobily

19. září 2008 v 11:13 | Roman Víšek
V dnešním pořadu ČRo 2 Praha "21. století" (19.9.2008, 9.30) hovořil jeho autor Roman Víšek o hynutí včelstev v souvislosti s mobily a také o možnosti rané demence lidí používajících od dětství mobilní telefony. Pořad si lze najít a přehrát na stránkách

Mobilní telefony ohrožují nejen lidi, ale i zvířata

13. srpna 2008 v 17:39 | Radomil Hradil
(Napsáno pro Bioměsíčník)
V dubnovém čísle Bio jsem v článku "Kdo nás ochrání před mobilními vysílači?" psal o rakouské rodině drobných rolníků Marie a Ericha Pergerových; jejich krávy přestaly po instalaci nedalekého vysílače signálu pro mobilní telefony žrát a dojit, pak porodily mrtvá telata a nakonec jich šest z deseti uhynulo. Tento případ však zdaleka není jediným pozorováním poruch zdraví hospodářských zvířat v důsledku ozáření elektromagnetickým polem (EMP) z vysílačů.

Úhyny hospodářských zvířat

Jiný rakouský zemědělec Michael Hauer z Erledtu u Waldkirchenu pronajal v roce 1998 střechu své strojní haly k instalaci základnové stanice. Asi 6 týdnů po uvedení stanice do provozu si všiml vzrůstajícího neklidu telat a býků a jejich nechutenství (stáj se nachází asi 30 m od haly). Veterinář zaznamenal zvláštní trhavé pohyby hlavou, avšak neobjevil žádnou příčinu. Během následujícího půl roku muselo jít 8 zvířat na nucenou porážku. Během této doby bylo také zaznamenáno 8 těžkých porodů telat v důsledku pasivity matek, které prakticky neměly porodní stahy. Čtyři telata se narodila mrtvá. Ani důkladné veterinární vyšetření nepřineslo vysvětlení. Pak se Hauer doslechl o možném negativním vlivu EMP na zdraví lidí a zvířat. Podařilo se mu přesvědčit Telecom, aby vysílač odstavil, což bylo provedeno 14. 7. 1999. Už o den později se Hauer radoval, že zvířata opět žerou. Hauer k tomu poznamenal: "Na to nepotřebuji být žádný vědec, abych si spočítal, že jedna a jedna jsou dvě."
Když o tomto případu referovala rakouská televize, vzbudilo to velký ohlas. Hauerovi volalo mnoho lidí, že mají stejnou zkušenost. Myslivci například vyprávěli, že lesní zvěř se nezdržuje v okruhu do 250 m od vysílačů.
Jiný případ se odehrál v Bavorsku. V roce 2001 zde soukromý rolník Franz Öhlinger z Rainbachu zaznamenal prudký nárůst nemocí ve svém chovu prasat na výkrm i na chov. Po poradě s veterinářem se nakonec rozhodl všechna prasata prodat, udělat několikaměsíční přestávku, vydesinfikovat stáje a chov zcela obnovit s novými, očkovanými zvířaty. Po několika týdnech však byl obrázek úplně stejný. Příčinou se ukázalo být příliš vysoké radiační zatížení způsobené nedalekým mobilním vysílačem, i když toto zatížení bylo pod úrovní povolených limitů. Na základě znaleckého posudku podal Franz Öhlinger trestní oznámení pro týrání zvířat.

Výsledky pokusů na zvířatech

Vědci, kteří zkoumají vliv EMP na živé organismy, věnují z pochopitelných důvodů pozornost zejména člověku. Nicméně byly také provedeny různé pokusy na zvířatech.
Již v roce 1997 provedl Dr. Michael Repacholi, pověřenec WHO pro elektromagnetická pole, na zakázku australského Telekomu výzkum, při němž byly myši pokusně ozařovány EM polem GSM-900 (SAR 0,13-1,4 W/kg) po dobu dvakrát 30 minut denně během 18 měsíců. Výsledkem bylo 2,4krát zvýšené riziko výskytu lymfomu (rakoviny mízních uzlin).
Tým profesora Arne Bruna z univerzity ve švédském Lundu publikoval v roce 2000 výsledky výzkumu, v němž byly tři skupiny krys vystaveny po dobu dvou hodin záření mobilního telefonu (standard GSM, SAR 0,02 W/kg). U kontrolní skupiny byl mobil vypnutý. Krysy pak byly ponechány ještě 50 dní naživu a bylo pozorováno jejich chování. Poté byly usmrceny a jejich mozky byly vypreparovány a prozkoumány. Záření mobilního telefonu bylo prokázáno jako příčina poškození neuronů. Autoři studie uvádějí: "Mozky krys jsou po ozáření (…) poseté tmavými skvrnami a zřetelně poškozené. V důsledku těchto EMP dochází k tvorbě krevních podlitin. Bílkoviny a škodlivé látky procházejí hematoencefalickou bariérou, která je zářením otevřena. Bílkoviny patří do krve, nikdy do mozku."
V roce 2003 provedli francouzští vědci z univerzity v Montpellier pokus, při němž mobilním telefonem ozařovali slepičí vejce v umělé líhni. U kontrolní neozařované skupiny byla úmrtnost zárodků 15 %, u skupiny ozařované po dobu 21 dnů byla úmrtnost 52 %. Výsledky obdobného pokusu publikoval v témže roce ruský tým profesora Jurije Grigorjeva. Úhyn v kontrolní skupině byl 16 %, úhyn v ozářené skupině dokonce 75 %.
EMP mají evidentně negativní vliv i na ptactvo. Washington Post referoval 8. října 1998 o dvou soutěžích poštovních holubů ve státech Virginia a Pensylvania; holubi soutěžili v letu na vzdálenost 200, resp. 160 mílí: "Z 2700 poštovních holubů jich 2200 zmizelo. Za normálních okolností by museli být během několika hodin zpátky ve svých holubnících. Holubi se orientují podle magnetického pole Země a dalších přirozených geomagnetických signálů. V podezření jsou mikrovlny mobilních vysílačů, které zvířata ruší." Závažnost této zprávy si plně uvědomíme, uvážíme-li, jak obrovské počty ptáků táhnou každoročně z jednoho konce planety na druhý. Poruchy navigace se ovšem netýkají jenom ptáků.
Poškození včelstev
Jako velmi závažný se jeví vliv EMP na hmyz, který je nevíce vidět u poškození včelstev. Toto poškození je dvojí povahy. Jednak dochází v důsledku poruch navigace k tajuplnému mizení včel létavek, které se prostě nevracejí do úlu, a jednak je oslabována celková imunita včel, což vede ke zvýšenému napadaní původci nemocí a parazity. Oslabená včelstva pak přes zimu uhynou; v letošní zimě tak v ČR podle oficiálních odhadů uhynula plná jedna třetina všech včelstev.
Kolektiv profesora Hermana Stevera z univerzity v Koblenz-Landau v Německu publikoval v letech 2005 a 2006 výsledky pilotní studie "Změny chování včely Apis mellifera carnica při elektromagnetické expozici". Několik včelstev tohoto druhu včely bylo kontinuálně vystaveno záření základnové stanice DECT (1880-1900 MHz); srovnatelná včelstva byla jako kontrolní skupina sledována na stejném stanovišti. U obou skupin se zjišťovaly tyto parametry: plocha plástů, hmotnost plástů a vracení se včel do úlu. Počet vracejících se včel byl u neozařovaných včelstev zřetelně vyšší, doba potřebná k návratu byla navíc u těch několika málo vracejících se včel z ozařovaných včelstev podstatně delší. Během experimentu se po dobu pozorování nikdy nevrátilo víc než šest ozářených včel, několikrát se dokonce nevrátila ani jedna, zatímco u neozářených včelstev bylo po celu dobu pozorování vidět vracející se včely.
Podle Dr. Ulricha Warnkeho ze Sárské univerzity v Německu se včely orientují mimo jiné podle magnetického a elektromagnetického pole Země. Technicky vytvářené elektromagnetické vibrace v oblasti MHz a magnetické impulsy v nízkofrekvenční oblasti narušují podle jeho výzkumů orientaci a navigaci včel. Uměle vytvářená EMP jsou podle něj také příčinou oslabení včel, v jehož důsledku včely trpí zvýšeným, nebývalým počtem chorob a parazitů. Warnke přitom poukazuje na výzkumy Dennise van Engelsdorpa z Pennsylvánské univerzity v USA, který v souvislosti s úhyny včelstev píše: "Ještě nikdy jsme neviděli tolik různých virů najednou. Kromě toho jsme nalezli houbové organismy, bičíkovce a jiné mikroorganismy. Tato rozmanitost patogenů je zarážející."
Docent Ferdinand Ruzicka z Lékařské univerzity ve Vídni, včelař, který řadu let vyučuje patologii včel, pozoroval u vlastních včelstev (zpočátku 40 včelstev) změny chování a těžko vysvětlitelné úhyny. Na základě těchto zkušeností obeslal rakouské včelaře dotazníkem. Sto procent odpovídajících včelařů postižených v letech 2002 a 2003 úhyny včelstev odpovědělo pozitivně na otázku, zda se v blízkosti úlu nachází mobilní vysílač. Jeden včelař z Lince napsal: "Už 37 let chovám včely. Před 5 lety si soused, aby splatil dluhy, nechal postavit mobilní vysílač. Naše ložnice je od něj vzdálena 50 metrů. V květnu 2002 zemřela náhle moje žena na poruchy srdečního rytmu. Ve stejném roce jsem se marně pokoušel získat oddělky. V roce 2003 jsem přišel o všechna včelstva."
Na základě vědeckých pokusů jiných autorů, prováděných u včel s nízkofrekvenčními EMP (50 Hz), v nichž se ukázaly zcela anomální reakce včel, Ruzicka usuzuje, že v tomto případě jsou příčinou vysokofrekvenční EMP, když píše: "Výsledky v nízkofrekvenční oblasti lze použít i k prognóze účinků v oblasti vysokofrekvenční; vědecký výzkum totiž ukázal, že účinky indukované NF EMP v biologickém systému jsou totožné s účinky indukovanými VF EMP a naopak."
Ruzicka sám pozoroval v blízkosti základnových stanic neklid včel v zimě, větší počet mrtvých včel přes zimu, větší napadení roztočem varroa a viry, změnu průběhu křivky plodování s intenzivnějším vývojem na jaře, silnější zatmelení úlu, zvýšenou agresivitu a zvýšenou rojivost včel.
Ruzicka uzavírá: "Podle mého názoru dochází v důsledku silného celoplošného vysokofrekvenčního záření k uvedeným změnám chování včely medonosné a ve spojení s varroázou a sekundárními onemocněními (zvápenatění plodu, APV) k pozorovaným velkým ztrátám včelstev."
Na svém blogu elektrosmog.blog.cz jsem publikoval výsledky celé řady vědeckých studií prokazujících závažný škodlivý vliv EMP, vytvářených technologií mobilních telefonů, na lidské zdraví. Tyto výsledky, zejména co se týče ohrožení dětí, jsou alarmující, a mnoho odborníků v zahraničí také bije na poplach. Neméně alarmující však je, že naši odborníci, lépe řečeno lidé, kteří mají z titulu své funkce chránit naše zdraví, stále ještě jakékoli škodlivé účinky tohoto záření popírají. Jak dlouho ještě necháme o svém zdraví, ale i o zdraví našich hospodářských i volně žijících zvířat rozhodovat nekompetentní a nezodpovědné osoby?

Smutné léto bez včel

13. srpna 2008 v 17:30 | Radomil Hradil
(Napsáno pro Regeneraci č. 8/2008)
Albert Einstein prý kdysi řekl, že vyhynou-li včely, zbývají lidstvu tři roky existence. Tento výrok se nám asi bude jevit poněkud přehnaný, zvláště když zjistíme, že Einstein prý nikdy nic takového neřekl. Jak to tedy s těmi včelami je? Potřebujeme je? A obejdeme se i bez nich?
Včela medonosná je samozřejmě velmi důležitým opylovačem hmyzosnubných zemědělských rostlin. Dává nám med, vosk, pyl, propolis a mateří kašičku. Je to ale všechno? Opravdu můžeme význam jednotlivých živočichů poměřovat jen podle toho, co dávají nám lidem? Vždyť mnohdy vůbec netušíme, jak složité vazby panují mezi různými organismy v ekosystému, o jak jemné předivo se jedná. Jihoamerický mravenec Pseudomyrmex ferrugiena například žije v dutých trnech akácií, pochutnává si na zvláštních výživných útvarech, které pro něho strom vytváří, a na oplátku chrání svého hostitele před býložravci, které dokáže svým kousáním velmi rychle obrátit na útěk. Takových rostlin, které mravencům poskytují příbytek v dutých útvarech a případně i speciální potravu, je ovšem velké množství a byli mezi nimi zjištěni zástupci více než 40 botanických čeledí. A mnoho dalších rostlin nebo celých ekosystémů využívá mravenců jako "zdravotní policie" - vzpomeňme si jen na kupky lesních mravenišť nebo na kolony mravenců vytrvale stoupajících do korun našich ovocných stromů. V samotných mraveništích s mravenci soužije spousta jiných živočichů, vědci jich napočítali na pět tisíc druhů! Mravenci se o ně často starají, krmí je, chrání a oni jim za to uklízejí mraveniště, někdy se mravenci však i živí. Mnoho druhů drabčíků žije v mraveništi, nechává se mravenci krmit a požírá i mravenčí plod. Mravenci se o ně však přesto starají jako o vlastní a zřejmě jsou pro ně důležité látky, které tito brouci vylučují ze svých pokožkových žláz. Ačkoli bychom čekali, že takto "sužované" mraveniště brzy vyhyne, není tomu tak; mraveniště prospívá a mezi jeho obyvateli panuje harmonická rovnováha.
Na dělnicích amerických tažných mravenců zase žije roztoč Macrocheles rettenmeyeri, který se jim zavěšuje na zadní chodidla a tady je saje. Jeho spolupráce s mravenci je ovšem obdivuhodná: Když mravenci vytvářejí na svém tažení dočasný bivak, zavěšují se jeden za druhého a drží se přitom drápky svých chodidel. Pokud mají na chodidlech roztoče, nahradí roztoč zakryté drápky a sám se svými chodily zavěsí na sousední dělnici.
Zdá se, že v přírodě nepanuje ani tak boj o přežití, jak si mylně myslíme, ale vzájemné dávání a braní, propojení a rovnováha udržovaná jakousi vyšší inteligencí. To jen člověk je zvyklý pouze brát a posuzovat ostatní tvory podle jejich užitečnosti pro něj samotného. A boj o přežití je výplodem jeho mysli, který promítá do světa kolem sebe.
Když včela přiletí na květ, máme představu, že rostlina chce včelu využít pro vlastní opylování, a aby ji nalákala, vytvoří barvu, vůni a sladký nektar. Včelu rostlina vůbec nezajímá a chce jen sebrat nektar a pyl pro sebe. Snažíce se okrást a využít jedna druhou, vzájemně si prospívají. Takový je náš běžný pohled. Rudolf Steiner ve svých přednáškách o včelách a mravencích popisuje zcela opačný děj viditelný pro toho, kdo dokáže pronikat k podstatě jevů: Včela přiletí na květinu a předá jí přitom homeopatické množství svého jedu. Ten je nezbytný pro plodnost rostlin. Rostlina jako projev vděčnosti uvolní nektar a dá ho včele. Nikoli "žrát a být sežrán", ale vzájemné dávání je základem přírodní rovnováhy; nikoli bezduchý mechanismus vzniklý systémem "pokus omyl", ale vyšší inteligence a moudrost panující ve všech jevech.
Stejně jako je včelí jed důležitý pro plodnost rostlin, je i kyselina mravenčí podstatná pro úrodnost Země. Když se někdy zblízka podíváme do trávy na zahradě nebo na lesní půdu, můžeme jen žasnout nad všudypřítomností spěchajících mravenců. A když si uvědomíme, že každý z nich za sebou neustále zanechává jemnou stopu své kyseliny, dojde nám, co významného se tu děje.
Každý slimák se pohybuje jen díky tomu, že neustále vylučuje sliz. V nás tato látka většinou budí odpor, pro půdu je však prý neobyčejně prospěšná. I když pomineme fakt, že slimáci jsou pořádková služba, která se stará o úklid všeho odumírajícího, začínáme tušit jejich nesmírný význam pro úrodnost půdy a tím i život Země a nás, kteří jsme její součástí.
Rudolf Steiner na jiném místě popisuje, že zpěv ptáků stoupá k obloze a kosmu a vrací se na Zemi jako požehnání duchovně-božských sil. Marko Pogačnik zase líčí, jak se krtek při svém prolézání podzemními chodbami otírá svým hustým kožíškem o půdu a tím půdu nabíjí a energetizuje. Některá zvířata jsou zase podle něj strážci určitých duchovních kvalit: například medvěd střeží přátelství, ochranu a útěchu, jelen důstojnost, lásku a dobrotu atd. Ani si neuvědomujeme, co ohrožením nebo vyhubením některého druhu způsobujeme přírodě, Zemi i sami sobě.
Ale vraťme se ke včelám. Ve včelím úlu panuje fascinující moudrost, která se projevuje snad ve všem, co včely dělají. Včely si v úlu například udržují poměrně stálou teplotu: v létě (kvůli zdárnému vývoji plodu) 34,5 až 35,5 stupně, což dokázaly i v případě, že venku bylo 70 stupňů nad nulou! V zimě je to pak vždycky nad 17 stupňů, a to i tehdy, když je venku 30 stupňů mrazu. Včely se shluknou do těsného chumáče, aby byly ztráty tepla co nejnižší; ty, které jsou uvnitř, pojídají zásoby medu, zrychleně dýchají a občas zatřepou zadečkem a křídly, čímž uvolňují teplo. Ty na povrchu se nehýbou a vytvářejí izolační vrstvu. Když začnou prochládat, přemístí se dovnitř, a celý hrozen je tak v neustálém pohybu. Belgický básník, filosof a milovník a bystrý pozorovatel hmyzu Maurice Maeterlinck popisuje toto úchvatné dění na počátku 20. století ve své knize Život včel takto: "Shodnými pohyby křídel sestřiček, které přežily plameny slunce, které pracují méně nebo více dle fluktuací teploty venku, udržují ve své kouli nezměnitelnou teplotu, touž, jako je teplota jarního dne. Toto tajné jaro vychází z krásného medu, jenž je pouze paprskem tepla kdysi proměněným a nyní se vracejícím do své původní podoby. Jako ušlechtilá krev koluje v této kouli. Včely, které jsou na překypujících buňkách, dávají jej svým sousedkám, které jej zase předávají dále. Tak přechází z drápku do drápku, z úst do úst až na konec skupiny, jež má jen jedinou myšlenku a jediný osud, rozptýlené a sjednocené v tisících srdcí."
Pozoruhodná je také dělba práce v úlu, kdy jednotlivé včely během svého života přecházejí postupně z jednoho "postu" na druhý, učí se a přebírají stále těžší funkce. Podíl jednotlivých "profesí" v včelstvu, tedy uklízeček, kojiček, stavitelek, skladnic, strážkyň, létavek a slídilek, je právě takový, jaký včelstvo potřebuje ke svému zdárnému vývoji, neustále se proměňuje a nikdo neví, kdo ho vlastně určuje. Maeterlinck dokonce otevřeně hovoří o duchu či geniu úlu, o moudrosti a inteligenci, která řídí život včelstva.
Život včelstev je však vystaven stále těžším zkouškám. Tak jako ony dávají svůj jed rostlinám, má pro ně každá rostlina schované své speciální poklady, svůj specifický nektar s nepatrným množstvím velmi účinných a jen špatně postradatelných látek. Avšak za posledních 50 let se druhová rozmanitost rostlin v krajině drasticky snížila, z pestře prostřeného stolu se pro včely stala chudá monodieta. K tomu přibyly synteticky vyráběné insekticidy, ale i další druhy pesticidů, které hubí bakteriální a jinou mikroflóru. A samozřejmě průmyslové exhalace, výfukové plyny, znečištění vody i vzduchu, takže se není co divit, že nemocnost včel stoupá. Oficiální místa sice řeknou, že za úhyn včel je zodpovědný parazitický roztoč Varroa destructor, ale ten chudák ve skutečnosti za nic nemůže. Zodpovědný je člověk, který včely svým loupeživým hospodařením v krajině, svou bezohlednou průmyslovou činností a koneckonců i svými chovatelskými opatřeními oslabil tak, že se nutně musí objevit tvor (v tomto případě roztoč), který ukončí její trápení.
Protože je rojení včel pro včelaře nepohodlné, snaží se člověk šlechtěním tento přirozený pud včelám vzít. Matky se odchovávají umělým způsobem, a v USA to dokonce došlo tak daleko, že se produkují průmyslově na Havaji, na jaře si včelaři založí nová včelstva, sklidí snůšku medu a včely vyfouknou z úlu fukarem a zahubí je. Starat se o ně přes zimu je neekonomické. Na jaře si raději zase koupí nové z Havaje…
Když Rudolf Steiner přednášel roku 1923 včelařům, řekl jim, že umělý odchov matek, který tenkrát existoval ani ne dvě desetiletí, povede k tomu, že do sta let veškerý chov včel skončí. Radost z prudkého rozvoje umělého chovu podle něj nepotrvá ani celých sto roků.
Neuplynulo ani sto roků a se včelami (a včelaři) to vypadá nahnutě. V posledním desetiletí jsme jim, zdá se, zasadili rozhodující ránu technologií bezdrátového přenosu informací. Mobilní telefony, které s takovou oblibou používáme, fungují díky poměrně husté síti vysílačů emitujících vysokofrekvenční elektromagnetické pole (VF EMP) především v pásmech 900 a 1800, u nových technologií i přes 2000 MHz. Výsledky pozorování i některých studií ukazují, že jsou to právě tato EMP, která způsobují poruchy v navigaci včel, ale také jejich oslabení a úhyny celých včelstev.
Dr. Ferdinand Ruzicka, docent na Lékařské univerzitě ve Vídni, je včelařem a vyučuje také patologii včel. U vlastních včelstev (zpočátku jich měl 40) pozoroval zejména v letech 2002 a 2003 změny chování a těžko vysvětlitelné úhyny. Když obeslal dotazníkem ostatní postižené rakouské včelaře, všichni odpovídající potvrdili, že v blízkosti jejich úlu se nachází mobilní vysílač. Jeden včelař z Lince dokonce napsal: "Už 37 let chovám včely. Před 5 lety si soused, aby splatil dluhy, nechal postavit mobilní vysílač. Naše ložnice je od něj vzdálena 50 metrů. V květnu 2002 zemřela náhle moje žena na poruchy srdečního rytmu. Ve stejném roce jsem se marně pokoušel získat oddělky. V roce 2003 jsem přišel o všechna včelstva." Ruzicka se domnívá, že "v důsledku silného celoplošného vysokofrekvenčního záření dochází k uvedeným změnám chování včely medonosné a ve spojení s varroázou a sekundárními onemocněními k pozorovaným velkým ztrátám včelstev."
Dr. Ulrich Warnke ze Sárské univerzity (SRN) dospěl na základě vlastních výzkumů k názoru, že včely, které se orientují mimo jiné podle magnetického a elektromagnetického pole Země, jsou ve své orientaci a navigaci technicky vytvářenými VF EMP a magnetickými impulsy v nízkofrekvenční oblasti rušeny. Uměle vytvářená EMP jsou podle něj navíc příčinou oslabení včel, v jejímž důsledku včely trpí zvýšeným, nebývalým počtem chorob a parazitů.
Za zmínku stojí také zpráva vědeckého týmu vedeného prof. Dr. Hermanem Steverem z univerzity v Koblenz-Landau (SRN) publikovaná v letech 2005 a 2006 a nazvaná Změny chování Apis mellifera carnica při elektromagnetické expozici. Několik včelstev uvedeného druhu včely bylo vystaveno záření základnové stanice DECT (1880-1900 MHz), kontrolní včelstva ozařována nebyla. Studie prokázala zřetelné rozdíly v chování včel, zejména v jejich schopnosti či ochotě vracet se do úlu. Do ozařovaných včelstev se v některých případech nevrátila ani jedna včela.
Veřejná diskuse o negativních zdravotních a ekologických dopadech VF EMP u nás teprve začíná. Než proběhne a budou z ní vyvozeny důsledky, bude možná už pro včelu medonosnou pozdě. O co všechno pak přijdeme, to se teprve ukáže. Skoro sto let stará slova zmiňovaného belgického básníka nám to dávají tušit: "Včely dávají med a vonný vosk člověku, který pečuje o ně, ale snad lepší nežli med a vosk jest, že jej upozorňují na veselost června, že jejich vlivem zakouší harmonie krásných měsíců, že všecky události, v nichž hrají úlohu, jsou spiaty s nebem bez mráčku, se slavností květů, s nejkrásnějšími hodinami roku. Jsou duší léta, hodinami, jež ukazují okamžiky hojnosti, rychlým křídlem propukajících vůní, duchem paprsků ve vzduchu se vznášejících, šepotem chvějících se jasů, zpěvem atmosféry, která se protahuje a odpočívá, a jejich let jest viditelnou značkou, přesvědčenou a hudební notou nesčetných malých radostí, které se rodí z tepla a žijí ve světle. Učí nás rozumět nejintimnějšímu hlasu přirozených dobrých chvílí. Tomu, kdo je poznal a kdo je měl rád, léto beze včel připadá právě tak nešťastným a nedokonalým, jako by bylo bez ptáků a bez květů."
 
 

Reklama